Kopaničářská obec Bzince pod Javořinou leží mezi Bílými a Malými Karpatami v Novoměstském okrese. Obec se skládá z pěti částí, jsou to Bzince pod Javorinou, Cetuna, Hrubá Strana, Vrzavka a Hrušové.
V centru Hrušového je postavena zděná zvonička.
V roce 1918 byla zvonice nastavena a byl dokoupen nový zvon. Jedná se o hranolovitou zděnou stavbu v půdorysu čtverce. V dolní čelní části zvonice je vchod do zvonice s dřevěnými dveřmi, nad kterými je vyzděný portál. Ve střední části zvonice je nad vchodem nápis:
„VEŽE PEVNÁ
JEST JMÉNO
HOSPODINOVO
NASTAVENÉ 1918"
Nad nápisem je od roku 1992 v kruhu umístěn ciferník věžních hodin, má namísto obvyklých 12 čísel má až 24 čísel. Nad hodinami ve třetí části věže jsou zvuková okna pro šíření hlasu zvonů, jsou otevřená, mají horní část zaklenutou. Střecha je jehlanovitá, zakončená křížem.
Historia
Pavel Mrázik celý život opravoval spoluobčanům i známým hodinkami, nástěnnými hodinami všech druhů. Jelikož jako tovaryš dělal určitý čas v Praze, samozřejmě mu učaroval pražský orloj. Rozhodl se sestrojit nástěnné hodiny podobného typu, ale již v moderní podobě. Mají dva ciferníky: v horní části je hodinový stroj s ciferníkem na 24 hodin. V dolní části je ciferník, ve kterém se nacházejí: den, měsíc, rok, datum, zvěrokruh měsíců a roční období. Vrchní hodinový stroj vše pohání přesně tak, jak to ve skutečnosti den i nocí jde. Dřevěnou skříň také designově zhotovil.
Věže kostelů a zvonice v obcích
Víme, že v každém církevním sboru nebo farnosti zvony svolávají lidi do kostela, zvoní ráno, v poledne a večer, když někdo zemře, ale slaví i jiné církevní události.
V každém kostele bývají dva i tři zvony – malý, střední a velký. Mají také podle účelu i svoji váhu. Obsluhovali je v minulosti zvonáři každý den ráno, v poledne, večer, aby lidé věděli, kolik je hodin. Zvonilo se také na církevní svátky, na pohřby atp. Zvonařství byla zodpovědná služba a také placená. Novou generaci však nelákalo toto zvonářské „řemeslo“. Bylo ho třeba „modernizovat“.
Bzinský evangelický farář ThDr. Igor Kišš chtěl řešit vyzvánění a posunout ho na vyšší úroveň. Obrátil se na Pavla Mrázika - strojního zámečníka, se kterým se vydali do evangelického církevního sboru Vrútky, kde už měli zvonění mechanizované. Tedy zvon netáhl zvonař, ale speciální elektrický pohon. Tam si ohlédli vyzvánění na elektrický pohon. Mistr Pavel Mrázik navrhl první vylepšenou konstrukci, kterou realizoval se spolupracovníky v dílně JRD Bzince pod Javorinou.
Hned první řešení se podařilo a věž evangelického kostela v Bzincích po několika týdnech dostala elektrické zvonění dvou zvonů. Zvonění obsluhoval jeden zvonař v přízemí věže zapnutím ovládání. O rok později se elektrické vyzvánění realizovalo na věži kostela v Lubině. Následně se namontovalo elektrické zvonění na věži římskokatolického kostela v Bzincích pod Javorinou. Pokračovalo se dále v našem okolí: zvonice v Miškách Vesničce, zvonice v Cetuně, zvonice v Bošáci atp. Veškerou přípravu řídil a konstrukci realizoval mistr Mrázik, při montážích mu pomáhali syn Ivan Mrázik, elektrikáři Milan Valach z Lubiny, Josef Stach z Hrubé Strany a Josef Kusenda ze Bziniec pod Javorinou.
Nezapomněl na svou obec Hrušové
Jelikož v podjavorinském kraji měly většinou všechny kostelní věže nebo zvonice mechanické zvonění, chtěl, aby ho měla i hrušovská zvonice.
Otec Pavla Mrázika, Martin Mrázik, byl funkcionářem v lubinském církevním sboru. Ten po skončení první světové války organizoval práci na zvýšení hrušovské zvonice o jedno patro. Hrušovští zedníci po krátké době tuto změnu realizovali. Zároveň občané, i když po válce byla chudoba, dokázali společným úsilím a peněžitými příspěvky k menšímu zvonu zakoupit velký zvon. Původní velký zvon byl odebrán a přetaven na vraždící náboje v první světové válce.
Po čtyřiceti letech kurátor Pavel Mrázik s pomocníky brigádnicky na všech patrech zvonice vyhotovili dřevěné podlahy a také dřevěné schody. To už jistě plánoval zhotovit elektrické vyzvánění i na hrušovské zvonici. Tak se i stalo, neboť postupně v r. 1990 se v mistrovské dílně připravovalo vše potřebné pro novou konstrukci mechanického zvonění. Všechny hrušovské domácnosti peněžně přispěly na tuto akci. Postupně během dvou týdnů bylo elektrické vyzvánění namontováno a slouží dosud.
Druhou etapou úsilí mistra Pavla Mrázika bylo zrealizovat montáž zvonicových hodin, což je asi zvláštnost, neboť hodiny bývají montovány jen na věžích kostelů. Na hrušovské zvonici jsou namontovány amatérské hodiny s ciferníkem, který je 24 hodinový. Konstrukci hodin navrhl a vyrobil mistr hodinář Pavel Mrázik. Pokud mistr hodinář žil hodiny fungovaly. Po jeho smrti přestaly zvláštní hodiny jít a dodnes, i když různí hodináři se je snažili zfunkčnit, mechanismus přesně nejde.